V lednu 2016 papež František dovolil umývat na Zelený čtvrtek nohy i ženám. Níže uvádíme pár vět z dekretu a komentáře.
DEKRET TÝKAJÍCÍ SE OBŘADU UMÝVÁNÍ NOHOU
Tento obřad se v římské liturgii tradičně nazýval mandatum [přikázání] Páně o bratrské lásce… Biskupové a kněží, kteří tento obřad konají, jsou zváni, aby se niterně připodobňovali Kristu, který „nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil“ (Mt 20,28)… Aby se účastníkům obřadu mohl tento jeho význam ukázat plně, považoval papež František za dobré pozměnit normu obsaženou v rubrikách Římského misálu… „Přisluhující přivedou vybrané muže“ — změněn takto: „Přisluhující přivedou vybrané osoby z Božího lidu“… Duchovní pastýři tak budou moci vybrat skupinku věřících reprezentující rozmanitost i jednotu každé součásti Božího lidu. Tato skupinka se může skládat z mužů i žen a vhodně z lidí mladých i starých, zdravých i nemocných, z kleriků, zasvěcených osob i laiků. Kongregace pro bohoslužbu a svátosti… připomíná duchovním pastýřům jejich poslání objasnit to vhodným způsobem jak věřícím, kteří jsou vybráni, tak ostatním, aby se obřadu mohli účastnit vědomě, činně a plodně.
KOMENTÁŘ
Aktuální změna zajišťuje, aby mohly být pověřovány osoby vybrané z celého Božího lidu. Důraz se už neklade tolik na vnější napodobení toho, co Ježíš udělal, jako spíše na význam toho, co dovršil a co má univerzální dosah, totiž že dal sebe sama „až do krajnosti“ pro spásu lidského rodu, že miloval láskou, která objímá všechny a ze všech dělá bratry a sestry tím, že následují jeho příklad. Exemplum [příklad], které nám dal — abychom i my dělali to co on (srov. Jan 13,14–15) —, ve skutečnosti přesahuje fyzické mytí nohou druhých lidí a zahrnuje všechno, co takové gesto hmatatelné služby lásky prokázané bližnímu vyjadřuje…. Mytí nohou není při mši na památku večeře Páně závazné… Ani se z něho nemá stát obřad tak důležitý, aby se na něj soustředila všechna pozornost během mše na památku večeře Páně… Je úkolem duchovních pastýřů, aby vybrali skupinku osob, které by reprezentovaly celý Boží lid — laiky, ordinované služebníky, osoby žijící v manželství i samostatně, v řeholích, zdravé, nemocné, děti, lidi mladé i staré —, nejen jednu kategorii nebo jeden stav.
Arthur Roche, arcibiskup sekretář, Kongregace pro bohoslužbu a svátosti