Od pátku 17. do neděle 19. dubna obsadila kostelecká mládež celý Vesmír. Tématem víkendu byl Duch Svatý, protože se připravujeme na přijetí svátosti biřmování, při kterém budeme označeni pečetí Ducha svatého, která znamená, že naprosto patříme Kristu a máme příslib Božské ochrany.
Program na Vesmíru, který je centrem života mládeže naší diecéze, začínal mší svatou v 18:00. Mši sloužil jeden z místních kněží, Honza Pitřinec. Ano, je to náš kostelecký Honza Pitřinec, můj soused, to on se stal ředitelem celého Vesmíru. Zní to krásně.
Na Vesmíru bydlí dva kněží a vesmírný tým, který si pro nás hned po mši připravil hru. Zaujalo mě, že v týmu jsou vždy čtyři týmáci a ti si mohou vybrat, jestli budou na Vesmíru bydlet a pomáhat rok nebo dva. Hned jsem uvažoval, jestli bych to nechtěl někdy dělat.
V sobotu ráno jsme si od Honzy poslechli přednášku o Duchu Svatém. Před obědem nám druhý kněz Vesmíru, Jenda Barborka, vyprávěl o tom, jak ho Duch svatý zasáhl v jeho životě. Odpoledne bylo sportovní. Na výběr byl volejbal a dream game. Obě hry měly úspěch. Dream game se pak ale průběžně změnila na fotbal, který se hrál ve vysokém tempu asi dvě hodiny. Škoda, že našeho pana faráře bolela noha a nemohl si s námi zahrát. S jeho fotbalovým uměním by hra nabrala profesionální nádech. Tak měl alespoň čas na popovídání si s námi. Při střídání během her jsme nezaháleli a šli na rozhovory s ním. Uvažovali jsme nad tím, proč jsme se rozhodli jít k biřmování, jakého jsme si vybrali biřmovacího patrona a proč. Zaujala mě taky otázka, s čím bych chtěl ve farnosti pomáhat. Mně by bavilo chystat stany, stoly, lavičky, když se blíží nějaká venkovní farní akce.
Po hrách jsme opět měli mši. A po výborné večeři přišlo vyvrcholení pobytu – sešli jsme se k závěrečné modlitbě. Tušíte, že i dvouhodinová modlitba může být skvělá? Při svíčkách v polorozpadlém kostele jsme zpívali, modlili se, prosili, přimlouvali, zpovídali se, objímali, brečeli, usmívali, odevzdávali svůj život Bohu, klepali jsme se zimou, ale bylo to Boží.
V neděli jsme vyrazili na mši do kostela do Deštného. Pak oběd, oblíbený úklid a hurá zpátky na zem.
Sebastián Mach
foto: Kristýna Mýlová, Mikuláš Hejna